RYCHNOV N. K. – Účastnil se třikrát mistrovství světa a dvakrát mistrovství Evropy. Vlastní tři cenné medaile, zlatou získal na MS 2022 v Polsku a dvě bronzové na MS 2023 v Česku. Za sportovce se Daniel LOCKER (22), který on-line deníku Sport Rychnovska poskytl exkluzívní rozhovor, přesto nikdy nepovažoval, orientační běh dělal vždycky spíš pro zábavu. Daleko bližší mu byla pořadatelská stránka, s kterou ale v Rychnově nad Kněžnou po deseti letech skončil. Pojďme se poohlédnout za jeho úspěchy, ale i zážitky, jakými byla třeba i šestitýdenní pouť do Santiaga de Compostela.
MISTROVSTVÍ SVĚTA v trail-O v Zákupech u České Lípy. Daniel Locker získal krásné třetí místo v konkurenci 142 účastníků z dvaceti států světa.
Foto – Archív Daniel Locker
Na začátek taková obligátní otázka – jak ses dostal k orienťáku? „Na tom není nic složitého. Rodiče i starší bratr se orienťáku věnovali, takže to byl automaticky první sport, ke kterému jsem se dostal.“
Pamatuješ si na nějaký výrazný úspěch či adrenalinový zážitek? „Tak těch úspěchů moc nebylo. Já jsem měl šanci jen na těch závodech, kde byly natolik extrémní podmínky, že to vyřadilo elitní závodníky. Takže pamatuju třeba druhé místo v dorostu na pětidenních závodech, které byly tak náročné, že jsme je z asi patnácti závodníků dokončili tři. Byť já na tom nejsem fyzicky zdaleka tak dobře, tak se dokážu strašně hecnout a právě takovýto koncept závodů mi dost sedí.“
Disciplína Trail-O je sice odvětvím orientačního běhu, ale má svá specifika. Mohl bys nám je popsat? „Můj problém u orientačního běhu byl právě ten běh. Hlavně mě nikdy nebavilo trénovat. Orientace byla fajn. A trail orienteering (někdy taky nazývaný přesná orientace) je disciplína, která tu fyzickou stránku téměř eliminuje a soustředí se pouze na orientaci. Díky tomu se této disciplíny mohou účastnit i závodníci se zdravotním postižením včetně závodníků na vozíku. Mohli bychom možná trochu polemizovat, zda se to dá ještě považovat za sport. Každopádně je to takový sport, kterému se u nás věnuje kolem třiceti lidí, takže dobrá umístění na celostátních závodech nejsou zas tak neobvyklá. Radši se tím ani nechlubím.“
PŘESNÁ ORIENTACE v terénu je největší doménou Daniela Lockera
Jací závodníci jsou vozíčkáři? Liší se nějak atmosféra na Trail-O závodech od klasických „fooťáckých“? „Tu atmosféru bych přirovnal třeba k Rychnovské noční lize, kterou jsme po mnoho let u nás dělali. Kolem trailu se zformovala komunita asi třiceti lidí, která se velmi dobře zná a ta atmosféra je dost přátelská a osobní. To na fooťáckých závodech klidně i nižší úrovně vůbec není obvyklé. Zároveň si pamatuju, že když jsem s trailem začínal, dokázali se tam dost často vyhrotit spory zejména kvůli regulérnosti tratí. To už je pryč. Za prvé jsme se za ty roky v oblasti stavby tratí něco naučili a za druhé ty lidi to už nemají zapotřebí.“
NEJVĚTŠÍ úspěchy
Jaké jsou tvé největší úspěchy a kam ses jako závodník nejdál podíval? „V rámci trailu jsem se dvakrát dostal na mistrovství Evropy a třikrát na mistrovství světa. Nejdál z toho bylo MS 2017 v Litvě. Mám zlato ze štafety z MS 2022 v Polsku a bronz ze štafety a bronz z Tempa (individuální disciplína) z MS 2023 z Česka.“
Vypadá orienťák v ostatních zemích jinak než u nás? „Ani mi nepřijde. Ono i u nás jsou určité odlišnosti a nejvíc mi přijde, že to záleží na pořadatelském týmu. Každý do té mapy a tratí vkládá něco svého, to vím i z vlastní zkušenosti.“
ORGANIZÁTOR orientačních běhů
ZÁVOD pro 800 lidí
Vyzkoušel sis nejen roli závodníka, ale i pořadatele. Jaké závody jsi organizoval, jakým výzvám čelil a jak se zpětně na svoji organizátorskou roli díváš? „Za ty roky jsem toho organizoval opravdu hodně. Určitě bych chtěl zmínit Rychnovskou noční ligu. To byl takový sólový projekt můj a bráchy, s občasnou pomocí dalších lidí. Od roku 2014 jsme v Rychnově a okolí zejména v zimním období organizovali nejen noční závody. Ty závody měly dost často nějaké specifika, různě upravené mapy a další zábavné prvky. Mnohým to připadalo dost avantgardní, takže to přitahovalo spíš ty, kdo běhají pro radost, a utvořila se u toho taková fajn komunita lidí. Asi za takový největší počin považuju loňský závod Východočeského poháru v Lípě nad Orlicí, kterému jsem dělal ředitele a zároveň jsem vytvářel mapu. Zúčastnilo se ho přes 800 závodníků. A abych zmínil ještě i trail, tak tam mám za sebou organizování několika víkendů Českého poháru a i mistrovství republiky ve všech disciplínách.“
Pěšky do COMPOSTELY
V létě jsi prý vyrazil za zážitky na 800km pouť do Santiaga de Compostela. Co Tě k Tvému rozhodnutí vedlo? „Tam se sešlo několik věcí. Předloni na jaře jsem vyrazil do Olomouce na Železného poutníka. To je noční pěší pouť v postní době ze Svatého kopečka na Hostýn. Tam jsem se poněkud omylem připletl k jedné partě, se kterou jsem nakonec šel téměř celých těch 50km. A právě jeden z těch lidí moc zajímavě vyprávěl o pouti do Compostely. Dost mě to zaujalo. Tak jsem se ho ptal, co mám udělat proto, abych tam mohl vyrazit. A on mi na to odpověděl, že se mám sbalit a jet. Nedlouho po tom, jsem se o tom zmínil své dlouholeté kamarádce, aniž bych tušil, že má stejný záměr. Přeci jen ani student si nemůže vzít hned měsíc volna, takže nám to trvalo ještě rok, ale sbalili jsme se a jeli.“
ŠESTITÝDENNÍ pouť do Santiaga de Compostela Daniela nadchla
Může na podobnou pouť vyrazit zcela netrénovaný člověk, nebo jsi nějak předem trénoval? „Tak na tohle jsem už odpověděl. Já netrénuju (směje se).“
Byli jste připraveni na vše, nebo vás cestou něco zaskočilo? „Musím říct, že ano. Byly tam občas takové situace, kdy jsem si říkal, že to šlo udělat lépe. Třeba bambusový kartáček nebyl nejlepší nápad, lezly z něj třísky a měl jsem pusu jak jehelníček. Ale když jsem na konci přebíral batoh, tak jsem zjistil, že jsem použil úplně všechno kromě pár věcí v lékárničce, za což jsem rád. A za celou dobu mi nic nechybělo.“
Kdybys měl své putování shrnout jen do pár vět, co bys řekl? „To se dělá dost špatně. Navíc je to už skoro rok a ty vzpomínky taky slábnou. Ale rozhodně to byla zajímavá výzva a zkušenost. Říká se, že tahle cesta je cestou k sobě. Ono to zní jako strašné klišé, ale je to opravdu tak. Kdo to nezkusí, tak nepochopí. Bylo to něco, co fakt stálo za to.“
CÍL POUTI: Katedrála v Santiagu de Compostela, v severozápadním Španělsku
POHYB a myšlení
Co vše Ti orienťák dal nebo vzal? „Dal mi strašně moc. Taky jsem u něj strávil drtivou většinu svého dosavadního života. Pomáhá mi dost při běžné navigaci, to už musí opravdu být, abych tahal GPSku. A hodně mi dalo pořádání. Člověk se naučí spoustu věcí zařídit. Obecně byl orienťák prvním místem, kde jsem organizoval nějaké akce, to se mi teď dost hodí.“
Proč bys orienťák doporučil dnešním dětem? „Pro mě je zásadní dělat něco, cokoliv. To, jestli to bude zrovna orienťák, už je pro mě druhořadé. Orienťák má trochu výhodu, že rozvíjí zároveň pohyb i myšlení, takže to zabíjí dvě mouchy jednou ranou, ale je to vlastně jedno.“
SOUVISEJÍCÍ články na Sport Rychnovska:
Ocenění pro Daniela Lockera:
Nejlepším sportovcem Rychnovska byl za rok 2023 zvolen Jan Kopecký
Ředitelem závodu, kam přijelo na 800 běžců:
Lípa nad Orlicí přivítala Východočeský pohár v orientačním běhu
BĚŽECKÉ závody na Sport Rychnovska:
