DOBRUŠKA – Dnes se rodina, skibobisté a lidé nejen z Dobrušky rozloučili s člověkem, který rozdával lásku, učil začátečníky vítězit i padat, vychoval x mistrů světa a nikdy neztratil úsměv. Karel BALÁČEK, trenér a bývalý předseda SKIBOB klubu Dobruška, zůstane navždy ve vzpomínkách a srdcích těch, které miloval a jedním z nich je také jeho vnuk Jan BALÁČEK (23), který našel chviličku a on-line deníku Sport Rychnovska poskytl rozhovor a rád na dědečka zavzpomínal. V závěru článku na velkého pana sportovce zavzpomínám i já, autor článku.
SPORTOVNÍ OSOBNOST, 22. dubna 2025 převzal Jan Baláček za dědu Karla cenu v anketě Nejlepší sportovec Královéhradeckého kraje
Dnes měl pohřeb Karel Baláček, váš dědeček, jaký byl? „Děda byl pro mě velký vzor. Byl velmi pracovitý, energický, optimistický, veselý, přátelský a hodně srdečný. V létě jsem s dědou trávil nejvíc času na brigádách na střechách, kde jsem vždycky obdivoval jeho tempo, na jeho věk neskutečné. Já, mladý kluk, jsem makal dost, ale na dědu jsem prostě neměl. Pamatuji si, jak jsem mu s kamarádem chystal lepenku a ani ve dvou jsme to nestíhali. Děda už na nás volal: „Kluci, jedu, jedu, nemám co lepit!“ A jak po těch střechách běhal, prostě neskutečný. To samé v zimě – jakmile napadl sníh, přesunuli jsme se ze střech na sjezdovky. Děda nám ve volném čase vždycky postavil speciální trať, které jsme mezi skibobisty říkali „Kájův slalom“. Každá trať byla originál a perfektně nás připravila na ty nejtěžší závody v zahraničí.“
NEJVĚTŠÍ úspěchy Jana Baláčka
2x mistr světa 2019 (junioři), 2x vicemistr světa 2019 (junioři), mistr ČR 2018 (junioři), mistr ČR 2016 (žáci), 4x vicemistr ČR 2019 (junioři), 3.místo v ČR 2013 (žáci)
Byl to on, kdo vás přivedl ke skibobům a v kolika letech? „Myslím, že to byl určitě on, kdo mě přivedl ke skibobům nebo na tom měl alespoň velký podíl. Skiboby dělám už od roku 2012, kdy mě děda začal trénovat a měl jsem své první české závody. Na začátku zimní sezóny jsem s ním byl poprvé na soustředění v rakouském Kaprunu, kde jsem získal své první větší zkušenosti na velkých svazích. Řekl bych, že mi to hodně dalo, protože už v následujícím roce 2013 jsem se umístil na Mistrovství světa na 3. místě! V té době jsem z toho měl obrovskou radost, ale zároveň jsem věděl, že je potřeba ještě víc trénovat, abych to dotáhl ještě výš. A to se díky dědovi a jeho vedení povedlo, postupně jsem se propracoval až na titul mistra světa. Chci tím říct, že jeho mentorství, přístup ke sportu a píle, kterou věnoval mému tréninku, hrály velkou roli. Protože co si budeme nalhávat, já nebyl zrovna nejjednodušší případ na trénování. Pamatuju si, jak nás s mým dobrým kamarádem děda po škole bral na hory trénovat v tyčích. Pomáhali jsme mu stavět trať, ale samozřejmě jsme pak raději jeli jezdit na modrou sjezdovku a dělali na skibobu blbosti. Ale děda nás vždycky nějak dokázal přimět, abychom se k tréninku vrátili, a díky tomu nám předal své dlouholeté zkušenosti.“
DVĚ ZLATÉ a dvě stříbrné medaile získal Jan Baláček na veleúspěšném MS v Nassfeldu 2019, bylo mu 16 let. Foto archív – Skibob klub Dobruška
Kdy jste vlastně poprvé reprezentoval Česko? „Mé první závody na mistrovství světa začaly v Bad Hofgasteinu v roce 2013. Na Světový pohár jsem začal jezdit až jako junior v roce 2017.“
Bylo vaší nejúspěšnější akcí MS v rakouském Nassfeldu 2019 a zisk dvou titulů? Jak na to vzpomínáte? „Určitě ano. Nikdy na to nezapomenu. Cítím velkou pokoru a zároveň vděčnost za to, že jsem ten úžasný pocit mohl zažít.“
“Balda” očima trenéra a dědečka Karla Baláčka
„I když jsme skibobová rodina, tak teprve vnouček dosáhl výraznějších úspěchů. "Balda" ochutnal záludnosti skibobového sportu v devíti letech, to se psal rok 2010, kde začal sbírat žákovské body a medaile na domácích sjezdovkách. Na žákovských MS v letech 2013-16 Honza končil těsně pod stupni vítězů, nebo bramborovou medailí. V roce 2017 přestoupil do juniorské kategorie, kde se s Dominikem Harnachem už seznamovali s dospělou elitou. Až přišlo MS 2019 v Nassfeldu, které bylo ve znamení kovového opojení a zároveň rozloučení s juniorskou kategorií.“
V AKCI, skibobista Jan Baláček!
SEN? Dostat skiboby na olympiádu
Nemrzí vás, že nejsou skiboby na olympiádě? „Určitě mě to mrzí, je to škoda, protože tento sport je od samých začátků v ČR velmi úspěšný. Troufnu si říct, že jde i o náš český nejúspěšnější zimní sport. Určitě by to byla další výzva a další zážitky.“
Jaký je váš sen? „Určitě dostat tento sport na olympiádu a zúčastnit se jí. Mít podmínky takové, abych se mohl v tomto sportu stále zlepšovat a dosahovat tak dobrých výsledků jako v předešlých letech.“
Koho obdivujete? „Mým největším sportovním vzorem jsou reprezentanti umístění na vyšších příčkách, mám se od nich co učit. Nejvíce obdivuji Pavla Čiháčka, ale i svého hlavního soupeře Dominika Harnacha, kteří jsou zároveň mými dobrými přáteli.“
KAMARÁDI i soupeři, Honza Baláček s Dominikem Harnachem
Jak budete na vašeho dědečka Karla Baláčka vzpomínat? „Na dědu budu vzpomínat jako na člověka, který mě naučil nevzdávat se a že v životě i ve sportu je nejdůležitější radost a vytrvalost. Bude mě moc chybět. Děkuji dědo za všechno.“
A jak bude na Karla Baláčka vzpomínat autor článků na webu Sport Rychnovska?
„Bude mi moc chybět, sešli jsme se v Dobrušce xkrát a pokaždé mě nejprve pochválil, že je tak rád, že někdo dělá něco takového. Těšilo ho, že píši spravedlivě o všech sportech a hlavně o „jeho“ milovaných skibobech. Daroval mi brožurky o dobrušském Skibob klubu Dobruška, abych znal historii. Těšil se na další můj článek, četl prý všechny. I když měl bolesti, nikdy si nestěžoval, vždy jen pronesl, to je snad normální, mám už nějaký věk, né? Jednou se mi rozbolela hlava, tasil jsem z tašky růžovou zachraňující tabletku a typický Karel Baláček, hned se zajímal, jak mi pomoci, co s tím? Neskutečné, cizí člověk … Povídali jsme si o všem, ptal se, zda jsem také sportoval? Byl překvapen mou odpovědí, že skoro vůbec. Nerad o dětství mluvím, byla to skoro jen samá práce. Jsem z vesnice, kde sport nikoho nezajímal. Když jsem kopal do míče o vrata garáží, už jsem byl strýcem hubován! Zahrát si o prázdninách líný tenis? Tak jeden set, pak už nás děda hnal obracet seno nebo sbírat mandelinku. Přesto jsem si doma nikdy nestěžoval, tak to hold tenkrát na vesnici chodilo … Bylo krásné sledovat pana Baláčka, jak ho mé vyprávění zajímá. Kdy vás ten sport tedy chytil za srdce? Ptal se ... Až když jsem odešel na střední školu, odpověděl jsem. Na intru se hrál stolní tenis, fotbal, v zimě hokej, začali jsme cvičit, klikovat … A co lyže? Zajímal se pan Baláček. Odpovědí moc nadšen nebyl. Nikam se v zimě nejezdilo, já vůbec neznal Říčky ani Deštné. Párkrát se vyšlapala stráň za barákem a konec, koho by to bavilo? Naučil jsem se to až v Alpách, kde jsem 10 let pracoval. Přehled o okresním sportu jsem začal vnímat velice pozdě, až když jsem poznal svou ženu a založil rodinu. Syny jsme totiž vedli ke sportu, dělali si túry, naučili je lyžovat, vozili na kroužky, fotbal, plavání, šachy, stolní tenis. Nechtěl jsem, aby prožili mé dětství, jen práce, hrábě, tráva pro krávu a králíky, seno, kolečko s hnojem, později lopata, cihly nebo malta. Když je neděle a slyším venku kladivo, pilku nebo sekačku, není mi z toho dobře. Poznali jsme díky kroužkům našich synů skvělé lidi, trenéry, kamarády na celý život, rodiče, které se podobně obětují a pokud to čte někdo z mladší generace, chtěl bych podotknout, važte si těchto rodičů nebo prarodičů, NENÍ TO TOTIŽ SAMOZŘEJMÉ! A tady jste začal i psát, ptal se Karel Baláček, že? Ano, zasmál jsem se. A dobře děláte, říkal, nemyslete si Pavle, my vaše články čteme, děláte záslužnou činnost. Poděkoval jsem, a pan Karel? Vy? My děkujeme! Jenže já jsem zvyklý poděkovat všem, kdo mě pochválí nebo mi pomůže, nedělá mi to problém, vždyť je to hezké. On se jen usmál, že už to prý dnes není tak časté. Vážím si času, i když krátkého, kdy jsme si s Karlem Baláčkem sedli a u kávičky krásně povídali. Cením si jeho slov a pochval! Rád jsem ho poznal a nezapomenu na něj. Pane Baláčku, odpočívejte v pokoji.
Pavel Kumpošt, sportovní redaktor Sport Rychnovska
SKIBOBOVÉ články na Sport Rychnovska:
