RYCHNOV N. K. – Volejbal hrál za Auto Kvasiny, basketbal za Spartak Rychnov – vždy na úrovni krajských soutěží. Zdeněk ŽABOKRTSKÝ (80), bývalý ředitel rychnovského gymnázia a dlouholetý profesor matematiky a tělesné výchovy, patřil k těm kantorům, na které se nezapomíná. Studenti na něm obdivovali nejen přísnost, ale především to, že nebyl „papírovým“ tělocvikářem – při sportovních hrách šel příkladem, zapojoval se do všech fyzických aktivit a často patřil k nejlepším. V exkluzivním rozhovoru pro on-line deník Sport Rychnovska zavzpomínal na svou vášeň, jako volejbal a basket, kamarády, Schützův pohár, Japonce v Rychnově i na sportovní halu Romana Šebrleho, kterou v roce 1996 otevíral. Nechybí ani vzpomínky na „jeho“ studenty, kteří se dokázali prosadit až do československé reprezentace – například Zdeňka Haníka, Martina Machuru a Josefa Kubeše.
POHODLNĚ se usaďte a zavzpomínejte spolu se Zdeňkem Žabokrtským
Foto – 12x Archív Zdeněk Žabokrtský
Jak se dnes má oblíbený tělocvikář a přísný profesor Zdeněk Žabokrtský? „Mám se poměrně dobře, život mě baví. Snažím se být stále v pohybu jak v Rychnově, tak i na chalupě. Pravidelně sleduji současné dění, jak ve sportu, tak i ve společnosti. Zajímám se především o odbíjenou, košíkovou a fotbal, těším se také na události v lehké atletice a sportovní gymnastice. Samozřejmě, že je radost být u všech evropských a světových klání – televize je v tom perfektní. Mám štěstí, že mohu být pohybově aktivní jednak sám pomocí francouzských holí, ale i díky pomocí syna Jirky, nejen ve městě, ale i v přírodě.“
Vy jste miloval sport a týmový především, hrál jste aktivně volejbal a basketbal, v čem měl podle vás největší kouzlo? „V obou sportech platí vždy to, že se musí sejít dobrá parta lidí, která daný sport miluje a chce v něm dosáhnout dobrých výsledků. Dominantní byl pocit sounáležitosti při vlastní hře a také to, že se můžeme spolehnout jeden na druhého. Není nad radost z dobře zahraného zápasu. Jednu poznámku si neodpustím – odbíjená je hra, ve které jste mimořádně závislí na souhře se spoluhráči. Vynikající smečař nemusí s družstvem zvítězit, pokud mu nějaký spoluhráč dobře nenahraje. Velkým specifikem této hry je, že každý hráč má na kontakt s míčem jen zlomek času, vyžaduje maximální soustředění, postřeh a rychlé reakce. A tak se mnohdy stává, že se za pár vteřin dá prohrát celý zápas.“
LETNÍ volejbalový turnaj v Kvasinách, psal se rok 1976. Vlevo na prvním hřišti v poli Zdeněk Žabokrtský a na síti blokař Jaroslav Dostál
Jak vzpomínáte na tým Auto Kvasiny? V kterých letech a jakou soutěž jste hráli? „Ve volejbalovém týmu Auto Kvasiny jsem začínal krátce jako dorostenec v sedmnácti letech po maturitě v roce 1962. Odešel jsem studovat vysokou školu učitelský obor, aprobace matematika a tělesná výchova do Olomouce. Po studiích jsem se vrátil domů do Rychnova v roce 1968. V letech 1971 – 1973 hrálo TJ Auto Kvasiny II. národní ligu. Tuto soutěž jsme tehdy hráli v sestavě Jarda Dostál, Ruda Ditrich, Pavel Píč, Václav Vojnar, Ivan Matuška, Josef Daníček, Vladimír Martinec, Josef Franc, Josef Serbousek, Zdeněk Žabokrtský, Zdeněk Houštěk. V roce 1973 jsme skončili devátí z dvanácti družstev a postihl nás sestup v rámci reorganizací soutěží do přeboru Východočeského kraje. V době do roku 1985 jsme hráli stále přebor kraje, kde jsem také náš tým tři roky trénoval. Těšili jsme se velké oblibě diváků, silné hlasy fanoušků nás provokovali k výborným výkonům, nejednou přišlo fandit i více než 200 lidí! Bylo to časově náročné, ale krásné období. Na venkovní zápasy jsme odjížděli již v pátek a hrálo se v Ústí n. L., Liberci, Turnově, Rakovníku, …. Hrálo se se silnými týmy a naše výkonnost se stále zvyšovala. Vyhráli jsme dost náročných zápasů a byla jen škoda reorganizace soutěží a pádu zpět do kraje. Vedení továrny materiálně výborně zabezpečilo družstvo, byla postavena tribuna a budovalo se zázemí pro oddíl.“
VOLEJBALISTÉ Auto Kvasiny 1971, horní řada: Novotný, Dittrich, Dostál, Žabokrtský, Píč a trenér Vavera. Dole: Franc, Matuška, Daníček a Martinec
V Rychnově se hrál od šedesátých let na vysoké úrovni basketbal a vy jste byl součástí týmu, jak vzpomínáte na tento oblíbený sport? „Košíková se v této době hrála v sokolovně nebo také krátký čas v jízdárně zámku. Hrála se tehdy Divize na velmi dobré úrovni a následně ke konci dekády Krajský přebor východočeského kraje. Já jsem aktivně hrál za TJ Spartak až po vojně v tělocvičně SPŠS. Potkal jsem se na hřišti ještě s výbornými staršími hráči – Novotným, Šedou, Červinkou a dalšími. V sedmdesátých letech a počátkem další dekády jsem měl možnost hrát ve výborném družstvu s Oldou Derunovem, Karlem Punčochářem, Václavem Felixem, Josefem Daníčkem, Miroslavem Petrů, Ivanem Horynou a dalšími. Hrála se rychlá kombinační hra ve velkém nasazení. Nakonec i prohra v zápase nebyl tak velký problém pokud jsme to na place „odmakali“. Rád vzpomínám na několikaleté období trénování Jindry Průše – výborného psychologa a znalce života, kterému jsem za mnohé rady dodnes vděčný.“
KAMARÁDI a fanoušci
Na které kamarády rád vzpomínáte? „V Kvasinách ve volejbale na Jardu Dostála kapitána, lídra a vynikajícího parťáka, který byl v dorostenecké representaci, ale bohužel po třicítce náhle zemřel. Dále na Rudu Ditricha, Ivana Matušku, Vaška Vojnara, Josefa France. Nikdy nezapomenu na prožité zážitky nejen na hřišti, ale také na cestách a na oslavách vítězství. V basketbale v Rychnově pak na Oldřicha Derunova, Karla Punčocháře, Vaška Felixe a Miroslava Petrů.“
BASKETBALISTÉ Spartaku Rychnov 1975, horní řada: Doleček, Žabokrtský, Daníček, Horyna a Felix. Dole: Derunov, Šeda, Čech a Petrů
V sezoně 1987-88 se hrála v Rychnově II. basketbalová liga, o pár let později dokonce I. liga, jaký ohlas to tady pod Orlickými horami mělo? „Soutěž se hrála v tělocvičně průmyslovky, v utkáních byla hala k prasknutí. Na zápasy přijížděli lidé ze širokého okolí, atmosféra bývala velmi bouřlivá. Mezi nezapomenutelné stálé fanoušky patřil velmi impulzivní MUDr. Jiří Zdeňka, kterého museli pořadatelé držet, aby nevběhnul na hřiště na rozhodčí a Tonda Jiroušek se svojí hláškou „nidáš“. Ta vždy bezpečně fungovala při trestných hodech soupeře.“
Čím to, že už dnes basketbal tolik netáhne? Vybírají si nové sporty jako florbal, bojová umění nebo už se jim tolik nechce? „Určitě si děti vybírají nové, lákavější sporty, ale myslím si, že všechno je o lidech, o jejich zájmu věnovat se sportu – jako trenéři nebo organizátoři či rozhodčí. Zřejmě jiné sporty dělají náborové akce dětí lépe. Je fakt, že zájem o basketbal ve městě očividně klesá. Lidé již zřejmě nejsou ochotni věnovat svůj čas hlavně o víkendech. V osmdesátých letech se kolem basketbalu náhodně sešla skupina lidí, kteří měli v soutěžích své děti a pomáhali činnost družstev zabezpečovat – pánové Josef Paštika, Jan Lokay, Zdeněk Žabokrtský, Karel Kaplan, Antonín Šebek, Miroslav Petrů, Jaroslav Bíl, Karel Punčochář, Václav Felix, Ivan Horyna, František Novotný i trenérka Věra Čiháková a další. Hrály se v žácích i dorostu krajské soutěže i dorostenecká liga.“
OSLAVY 75. let volejbalu v Kvasinách 2016. Horní řada: Mašek Josef, Daníček Josef, Michl Ladislav, Houštěk Zdeněk, Strnad Jan, Franc Josef a Pařízek Libor. Dole: Žabokrtský Zdeněk, Dittrich Rudolf a Matuška Ivan
ŘEDITELEM gymnázia
Vy jste bývalým ředitelem rychnovského gymnázia, jak dlouho jste učil, které předměty a v kterých letech jste byl ředitelem? „Na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou jsem nastoupil po dvouletém působení na SPŠ stavební v Náchodě a to v roce 1971. Učil jsem předměty matematiku, tělocvik a brannou výchovu. Rokem 1992 jsem se stal po absolvování konkurzu ředitelem školy a byl jsem jím do roku 2010. V té době jsem učil už jen matematiku.“
Od některých studentů, jako třeba Josef Kubeš vím, že vás měli rádi za to, že kantor není lenoch, neboť jste se při tělocviku a sportovních hrách zúčastňoval všech fyzických aktivit! A patřil jste k nejlepším. Co vy na to? „Na podzim v roce 1972 nastoupila třída I. A a stal jsem se jejich třídním učitelem. Všechny předměty mojí aprobace jsem s nimi měl a tím bylo dáno vzájemné působení v mnoha hodinách týdně. Studenti přišli ze základky výborně připraveni a byli také aktivní ve sportu. V něm se ihned v prvním roce překvapivě stali vítězi basketbalové školní soutěže v Schützově poháru. V olympiádách různých předmětů byli úspěšní i v krajských kolech, a tak jsem pouze do soukolí této třídy vnášel trochu disciplíny, když byli moc odvázaní. Měl jsem to štěstí, že jsem byl mladý a sportovně aktivní a tak jsem jim stačil. Absolvovali jsme spolu náročný lyžařský výcvik na Jestřábích boudách v Krkonoších, krásný, motivační cyklistický zájezd do Jižních Čech a studenti se rozloučili se školou s 95% úspěšností přijetí na vysoké školy.“
BUDOUCÍ REPREZENTANTI. V tu dobu ještě ředitel Žabokrtský (vpravo) netušil, kam to studenti z rychnovského Gymnázia jako Josef Kubeš (č. 9), Martin Machura (č. 1) a Zdeněk Haník (č. 4) dotáhnou
REPREZENTANTI Kubeš a Haník
Co byste řekl na adresu svého studenta Josefa Kubeše, který reprezentoval ČSSR na atletickém MS v Helsinkách roku 1983? „Po mém nástupu na rychnovské gymnázium, ve výše zmíněné třídě, do lavic také usedli patnáctiletí Josef Kubeš a Zdeněk Haník. Josef byl klidný, velmi dobrý student, ve svém projevu nenápadný. To kontrastovalo s jeho silnou, až robustní postavou, se kterou převyšoval své vrstevníky. Školu reprezentoval na krajských kolech v lehké atletice a košíkové a na celostátním kole v košíkové v Bratislavě v roce 1975. Byl členem ročníkového týmu, který v letech 1972-76 vyhrál školní Schützův pohár. S Pepou jsem se setkal po několika letech po maturitě v Rychnově, v době po jeho návratu z reprezentačního soustředění atletů. Podíval se na mě a z legrace pravil, že se mu zdám moc hubený až podvyživený, a že by měl pro mě řešení. Sežene mi prý bobule, co užívají atleti ke zvýšení své váhy a výkonnosti a po krátké době se prý nepoznám. Budu potom vypadat jako chlap a síly budu mít na rozdávání, se smíchem jsem odmítl, a tak jsem zůstal takový, jaký jsem byl (směje se).“
ŽÁK a učitel, Zdeňkové Haník a Žabokrtský
Další váš student Zdeněk Haník to dotáhl pro změnu do volejbalové reprezentace, byl kapitánem, posléze i zkušeným trenérem a funkcionářem. Jak vzpomínáte na něho? „Výjimečná osobnost nejen v Rychnově, špičkový sportovec, metodik, autor mnoha knih o volejbale, funkcionář, zakladatel volejbalové akademie. Nejen v našem hradeckém regionu, ale určitě i v celostátním měřítku nenajdete sportovce, který by byl úspěšný v tolika sportovních oblastech jako on. Studoval na gymnáziu v letech 1972 - 76 a ve třídě měl nerozlučného kamaráda Jirku Bečvarovského. S ním trávil veškerý čas i mimo vyučování, a to hlavně sportem. Celé studium brali s humorem a věnovali se hlavně tomu, co je bavilo. Nenechali se „svázat“ školním řádem a výsledkem bylo občasné vybočení z jeho rámce. Pak s pobavením třídy přijímali „trestíky“ v podobě třídních a ředitelských důtek, i nějaká ta dvojka z chování tenkrát padla. Zdeněk je v našem regionu stále přítomný, představil zde volejbalisty ČR v utkání s Japonskem a stále pořádá kempy žáků s Tomášem Erbenem z Auto Kvasiny. Příští rok se s ním možná potkám na srazu naší maturitní třídy. Na to, že za dva roky bude mít významné životní jubileum, je plný síly, stále vymýšlí nové věci, je "stále mlád". Na Váš dotaz, zda jsem čekal, kam to až Zdeněk dotáhne - nečekal. Měřil jen 180 cm, pro reprezentanta v odbíjené poměrně malá výška a přes to byl mnohonásobným reprezentantem! Dále úspěšným trenérem mužské reprezentace, šéfem volejbalové federace a místopředsedou Českého olympijského výboru. Myslím si, že to je na jednoho "malého volejbalového reprezentanta" velmi dobrý, spíše mimořádně velký životní výsledek.“
GYMNÁZIUM v Rychnově už dlouhé roky pořádá oblíbený Schützův pohár v basketbale. Vítězové z let 1972-76, Zdeňkovi studenti J.Kubeš, V.Bukovský, I.Novotný, J.Bečvarovský a Z.Haník
Schützův pohár
Vy jste na gymnáziu rád organizoval legendární Schützův pohár. První tým, který ho vyhrál 4x za sebou byla právě vaše třída, co byste o tomto turnaji řekl? „Basketbalová soutěž se na rychnovském gymnáziu hraje na počest zdejšího profesora Josefa Schütze. Byl to tělocvikář, kterého v roce 1943 po udání převezli němečtí okupanti do koncentračního tábora, zde byl nacisty umučen. Schützův pohár se hraje dodnes a těší se velké oblibě. Jde o gymnaziální mezitřídní soutěž, konanou vždy poslední den před vánocemi. Hráli ji ve staré tělocvičně čtyři, v hale posléze pět hráčů. V době mého působení se před turnajem určovaly handicapy pro zápasy mezi jednotlivými ročníky např. 6 bodů. Finalisté hrají před studenty a profesory celé školy, což znamenalo hrát ve staré malé tělocvičně před 250 diváky v ohlušující a neopakovatelné atmosféře.“
Turnaj se koná dodnes, husarský kousek, vyhrát ho 4x za sebou se podařil už jen týmu kolem Jiřího Paštiky. A když odbočím, zmrzlinou sponzoruje turnaj Jiří Bečvarovský, jak vzpomínáte na tyto dva skvělé basketbalisty? „Vítězové ve všech letech studia pro rok 1975 byli Bečvárovský, Haník, Kubeš, Novotný, Bukovský a pro rok 1989 hrála sestava Paštika, Lokay, Folk, Lorenc, Hovorka, kteří tento sport hráli závodně. Za dobu mého působení ve funkci ředitele školy, každý Schützův turnaj sponzoroval Jirka Bečvarovský sladkými dary – dorty, čokoládami a bonboniérami. O přestávce utkáních pořádal se studenty soutěže ve střelbě na koš – vítěz dostal sladkou odměnu – od Jirky. Jako dar věnoval, mimo jiné, také sklápěcí basketbalové obroučky, které v té době byly vzácností. Jirka Bečvarovský hrál za Trenčín a Rychnov národní ligu, Jirka Paštika také národní ligu za Rychnov a na vojně nejvyšší soutěž za Chomutov.“
KLUCI z Rychnovska až na MS v atletice v roce 1983 v Helsinkách, koulař Remigius Machura a diskař Josef Kubeš
BRATŘI Machurovi, Doleček, Zuzánek a Ropek
Učil jste také atleta Martina Machuru, v čem si byli podobní s bratrem Remigiem, který též na rychnovském gymnáziu studoval? „Martina jsem měl na tělocvik, jemu samozřejmě školní disciplíny nedělaly žádné potíže, byl výborný ve sportovní gymnastice i sportovních hrách, ve kterých representoval školu. Byl typově jiný než silově založený Remig. Oba dva byli všestranní sportovci – hráli s námi také košíkovou. Remig mě překvapil na krajském finále v lehké atletice, kde běžel úspěšně finále na 100 m - pozoruhodně při jeho velké hmotnosti – jeho charakterizovala nejen síla, ale i nečekaná rychlost. Oba bratři byli pohodáři a výborní studenti. Remig byl na škole pouze v prvním ročníku, pak přestoupil do Prahy, a závodil za Spartu.“
Na které další studenty, budoucí reprezentanty byste rád vzpomenul? „Vzpomínám ještě na Jardu Dolečka /maturita 1975/, který hrál za VŠ Praha I. ligu v košíkové a také působil v reprezentaci. Dále na Zdeňka Zuzánka /maturita 1979/, který byl třetí na akademickém mistrovství světa v orientačním běhu v roce 1982. A nakonec na Rudu Ropka /maturita 1988/, který byl jedním z nejúspěšnějších českých orientačních běžců a vybojoval na MS v roce 2003 stříbrnou medaili ve sprintu v roce 2001 bronz ve štafetě. Stříbro má také ze štafetového závodu na Mistrovství Evropy. Titul mistra světa získal na Armádním MS.“
SYN Zdeňka Žabokrtského Jiří (č. 6) jako reprezentant armádního výběru ČR na mezinárodním turnaji v Belgii v centrále NATO 1997
NOVÁ HALA a Roman Šebrle
Vaší zásluhou vznikla hala Romana Šebrleho, jste rád, že ji dnes Rychnov má? „Samozřejmě, že jsem rád, že hala stojí a nějaký ten rok úspěšně funguje. Když se našim hráčům v roce 1975 podařilo probojovat do celostátního kola středoškolských her v košíkové v Bratislavě /Haník, Bečvarovský, Kubeš, Doleček, Bukovský a další/, trénovali jsme v tělocvičně SPŠS Rychnov. Tehdy jsem si řekl, že pokud to situace někdy dovolí, budu se snažit podobnou sportovní halu u naší školy také mít, ale s většími parametry a prostorem pro diváky. V sedmdesátých letech jsem hrál na celostátních kolech tehdejších KNV Hradec Králové odbíjenou, kde jsme byli úspěšní. Tehdy naše škola dostala finanční příslib pro postavení haly. Ze stavby nakonec sešlo. V roce 1994, to jsem už byl ředitelem školy, se naskytla možnost získat peníze na postavení sportovní haly ve spolupráci s městem. Sportovní hala pak byla slavnostně otevřena v říjnu 1996. Po 20 letech se mi splnil sportovní sen.“
Měl jste na tělocvik Romana? Jaký byl a co říkáte na jeho kariéru? „Romana jsem neučil, účastnil se ale Schützova poháru – byl skokansky výborně disponován, lákal jsem ho k sobě do basketbalového družstva – neměl zájem. V pololetí 3. ročníku přestoupil na gymnázium do Pardubic a závodil za lehkoatletický oddíl v Pardubicích. Po vítězství na LOH 2004 v Athénách jsme byli všichni nadšeni a školní hala od té doby nese jeho jméno. Při slavnostním přivítání ve škole jsem ho před hosty z legrace oslovil jako budoucího tělocvikáře a Roman trefně odpověděl, že nastupuje jako ředitel školy. Tak jsem mu dal hned klíče (směje se). Na jeho počest, je v předsíni haly pamětní stěna, ve kterém je Roman zobrazen ve všech jeho disciplínách, včetně soupisu jeho rekordů.“
SPORTOVNÍ HALA olympijského vítěze z Athén Romana Šebrleho v Rychnově nad Kněžnou
Foto - 2x Archív Pavel Kumpošt
JAPONCI v Rychnově
V hale jste například uvítali mezistátní volejbalové utkání Česko – Japonsko, byl to váš splněný sen, když jste viděl narvanou aplaudující halu? „Byl to moc hezký pocit. Byli pozvaní významní lidé města, okresu i kraje, byli zde také novináři – město zajistilo raut, byla to velká sláva. Měl jsem radost z toho, že za celou akcí stáli tři Rychnováci, dva z nich se poprvé potkali v roce 1972 - Žabokrtský a Haník, třetím byl Tomáš Erben, který celou akci zorganizoval. Pokud vím, od té doby se podobná akce takového rozsahu nekonala.“
Zpět k rychnovskému gymnáziu, skoro 1000 stran má kniha vašeho syna Jiřího Žabokrtského právě o této výjimečné instituci, o jejich studentech a profesorech. Prý se mu rodila v hlavě 20 let, co byste nám o ní řekl? „Samotná kniha opravdu vznikala s přestávkami zhruba 20 let, byla to mimořádně náročná práce, která zobrazuje období školy od počátku jejího vzniku až do roku 2010. Náročné bylo hledání materiálů pro jednotlivé kapitoly. Znamenalo to strávit stovky hodin v archivu, dohledávat chybějící snímky tříd mezi absolventy, kantory a také u soukromých sběratelů, atd.
KNIHA Jiřího Žabokrtského
Celkově bylo potřeba dát do hromady materiály pro 234 maturujících tříd, ve škole se dochovala jen část. Pěkná je kapitola tabel a skupinových snímků profesorů, jejich rozsáhlého seznamu a fotografie interiéru školy. Nejpůsobivější je více než sedmiset-stránková část o absolventech školy. Cenné je chronologicky a fotografiemi doprovázené období školy za skoro 200 let. Je to pohled absolventa a člověka s velkou invencí. Kniha je graficky velmi vydařená. Když ji vezmete do ruky, bude vás provázet při všech vzpomínkách na školu spolu se svými známými a příbuznými.“
Máme tu začátek roku, co byste chtěl říct závěrem? „Rychnovskému sportu přeji mnoho úspěchů do budoucna a doufám, že přijdou nové sportovní hvězdy.“
VOLEJBALOVÉ články na Sport Rychnovska:
BASKETBALOVÉ články na Sport Rychnovska:
AKTUALITY:
