VAMBERK - Jeho sen se stal skutečností. Když jako kluk jezdil Petr KLÁR (50) z Vamberka sledovat volejbal do Rychnova nad Kněžnou, netušil, že ho sportovní cesta zavede přes Českou Třebovou a Havířov na 14 let do belgické nejvyšší soutěže, kde získal i nejvyšší trenérskou licenci. Po návratu do Čech pomohl Kladnu k triumfu v Českém poháru a dvěma extraligovým stříbrům. Působil také u české reprezentace a dnes stojí u rozvoje největších volejbalových talentů v zemi. Jeho příběh je ukázkou toho, kam až může vést láska ke sportu, talent a pracovitost. V exkluzivním rozhovoru pro Sport Rychnovska vzpomíná na mimořádnou cestu z regionálních palubovek až na evropskou scénu.
VOLEJBAL MU ZMĚNIL ŽIVOT, z Vamberka se podíval do světa, aby se vrátil a stal uznávaným trenérem
O volejbalu se aktuálně na Rychnovsku hodně mluví, co říkáš na úspěchy VK Sport Rychnov v kategoriích U14 a U16? „Sleduji výsledky pečlivě a s nadšením. Je to díky skvělé práci trenérů, které jsem měl možnost poznat. O tom, že se v Rychnově s mládeží pracuje velmi dobře, vím již delší dobu. K nám na kladenské sportovní Gymnázium někteří hráči již přestoupili. Pepa Daníček se dostal do mládežnické reprezentace a letos v první svoji extraligové sezóně mužů odehrál velkou porci utkání. Vidím v něm jasnou budoucí jedničku na postu libera kladenských orlů.“
Pojďme zavzpomínat na tvé volejbalové začátky. Co tě tehdy ve Vamberku na volejbalu zaujalo nejvíce? „Pamatuju si, že jsem s tátou jezdil po všech jeho zápasech a hlavně turnajích jako Kvasiny, Žamberk, Čestice, Lupenice. Viděl jsem skvělou partu tenkrát už starší gardy vambereckých volejbalistů. Společně jsme jezdili celé rodiny na dovolenou. Takže jednoznačně kolektiv a parta co k volejbalu patří.“
SÍDLIŠTĚ VAMBERK 1988, zleva trenér Milan Fiedler, Jan Bolehovský (dlouholetý extraligový hráč Liberce, Zlína, Ostravy, Brna, Odoleny Vody a spoluhráč Petra v Belgii), dále Petr Klár, Karel Kučera, Jan Marek a vpravo Radim Martínek
SNEM byly Kvasiny, pak cizina
Když jsi jako mladý hráč jezdil sledovat zápasy do Rychnova, napadlo tě tehdy, že jednou budeš hrát profesionálně v zahraničí? „Ježíš to bylo nádherné období. Narvaná hala průmyslovky, kde hrála RH Rychnov. Jezdil jsem prakticky na všechna utkání a vím přesně, kdo byl mým idolem. Olda Kouřil co přišel na vojnu tuším z Brna. Byl jeden z mála, co dal při rozsmečování balon do „debla“ a následně do stropu. A emočně mě hrozně bavil chováním na hřišti Martin Kadavý. Snažil jsem se ho napodobovat „kecama“ s rozhodčími a už jako mladej jsem dostával hodně žlutých karet. Tenkrát bylo mojí touhou se dostat do kádru Auto Škody Kvasiny. Když jsem s nimi začal trénovat, tak jsem byl hrozně namachrovanej.“
Jaké byly největší rozdíly mezi volejbalem v České Třebové, Havířově a později v Belgii? „Jednoznačně ve finančním postupu. Pro zajímavost v České Třebové jsem v 18 letech začínal na 2,5 tisících korunách. V bohatém klubu Důl ČSM Stonava-Havířov jsem bral v roce 1997 desetinásobek. No a pak v Belgii o 3 roky později to šlo takřka na další čtyřnásobek. Belgie byla úplně jinde, co se týče trénování. Měl jsem tu čest hrát pod Emilem Rousseaux jedním z nejlepších trenérů belgického volejbalu, který později kaučoval i ženský nároďák Francie na Olympiádě. On mě neskutečně posunul hlavně v technice na přihrávce a rychlosti na útoku. Analyzoval individuální techniku hráčů hodiny týdně u videa.“
CESTA NA VRCHOL nebyla jednoduchá. Z regionálních palubovek se Petr probojoval až do Belgie a tam vydržel 14 let!
Pro volejbal jsi nebyl nejvyšší, přesto ses prosadil! Bylo to hodně obtížné? „Věděl jsem, že musím hodně skákat a dávat co největší rány. Pravidelně jsem chodil se závažím skákat schody ve Vamberku u kasáren a potom hodně házel medicinbalem na explosivitu. Tenkrát jsem skákal 348cm, což znamenalo, že jsem měl 104cm pod nohama. A prosadil jsem se v té době hlavně díky extrémně rychlé nahrávce.“
CIZINA nabídla samostatnost
Co ti působení v belgické nejvyšší soutěži dalo po hráčské stránce a co po lidské? „Po hráčské stránce byl nejhezčí zážitek hrát ve velkých arénách pro několik tisících diváků v Roeselare a Maaseiku. Po lidské to byla samostatnost a naučit se ovládat emoce. První rok jsem tam byl sám a nebyl týden, abych nebrečel. Stýskalo se mi po rodině a kamarádech. Já ukecanej člověk jsem prakticky nemluvil. Vše bylo ve francouzštině, které jsem nerozuměl. Když jsem začal chápat, o čem v šatně mluví, tak se mi tam začalo líbit. Našel jsem si tam spousty kamarádů a jezdím tam nyní jednou, dvakrát ročně většinou na oslavy.“
Ve 34 letech jsi se rozhodl přejít od hráčské kariéry k trenérské. Byl to rozhodnutí spontánní nebo plánované? „Nebylo to plánované. Byl jsem kapitánem v klubu Shansk Guibertin a trenér si zasedl na nejlepšího blokaře týmu, se kterým jsem hrál 5 let. Chtěl ho vyhodit. Celý tým se dohodnul, že všichni budeme stávkovat a pod tím trenérem nenastoupíme k utkání. Já s tím přišel na vedení klubu. Na minutu jsem dostal padáka. Pak si brali na kobereček jednotlivě všechny hráče. Kdo chtěl, mohl odejít, ale musel vrátit klíče od auta, klíče od bytu a zaplatit pokutu od klubu. Nikdo z nich tlak nevydržel a všichni sezónu dohráli. Já byl bez práce od listopadu do dalšího roku do srpna, kdy začínala sezóna. Zůstal jsem celou dobu v Belgii a začal trénovat ve volejbalové akademii. Pak jsem dostal nabídku trénovat. Jelikož jsem z toho kolotoče na dlouhé měsíce vypadnul, tak jsem skončil. Hrál jsem ještě rok pro zábavu v Nivelles, kde jsem začínal.“
TRENÉR. Petr hrál profesionálně volejbal od svých 20 let. Ve 34 letech ukončil kariéru a od roku 2010 začal s trénováním. Obrovského úspěchu se dočkal v Brně 2017, kde vyhrál s Kladnem Český pohár!
Bouřlivý TRENÉR
Na univerzitě v Lutychu jsi získal nejvyšší trenérskou licenci. Čím vším by se mohli inspirovat trenéři z Česka? „Všem trenérům bych doporučil nějaké zahraniční stáže či studium. My nejsme ani zdaleka pupek volejbalové metodiky světa. Počet našich trenérů, kteří působí v zahraničí, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Musíme se vzdělávat. Musíme si přiznat, že nám ujel vlak.“
Trénoval jsi muže i ženy na nejvyšší úrovni. V čem se podle tebe nejvíce liší práce s mužským a ženským týmem? „Ženy milují trénink a nebrblají. Odmakají slepě vše, co jim řeknete. Ale pak je to velmi specifické prostředí při zápase, ale i mimo volejbal. Musíte s nimi neustále individuálně mluvit. Vysvětlovat proč hrála ta a ne ona. Je to velké psychologické divadlo. Rozbourat tým dokáže i změna partnera, nebo málo uznání či pochval. U mužů je nejdůležitější asi to, jak sestavíte tým, jako partu. Jestli si zajdou společně na pivko, tráví společné chvíle i mimo trénink. A musíte si najít silného lídra, který za vámi bude stát. A taky musíte získat respekt. Když ho máte, tak jim můžete na tréninku nakládat. Když ho nezískáte tak vám trénink pardón za to slovo časem “ojebou“.“
KULATINY a to padesáté oslavil Petr letos v lednu, přejeme mu přes tento článek vše nejlepší, hlavně zdraví, štěstí a stále tu velkou lásku ke sportu, konkrétně k volejbalu
BEZPEČNÉ bylo vrátit se
Po 14 letech v Belgii ses vrátil do Česka, přesněji na Kladno. Co tě na této nabídce nejvíce oslovilo? „Byla to opět náhoda. Byl jsem na dovolené v Čechách po sezóně. Byl jsem před podpisem smlouvy s belgickým svazem ve francouzské části, kde jsem bydlel. Šel jsem s Ondrou Fortuníkem v Praze na pivo. A říká mi, že táta koupil od Havířova licenci na extraligu a že shání asistenta. No a hned druhý den jsem jel na pokec do Kladna a upekli jsme to. Rozhodujícím faktorem bylo to, že prcek měl jít do školky a v Belgii v ten rok 2015 bylo několik teroristických útoků. Ta země najednou nebyla bezpečná. Měli jsme jako rodiče trošku strach, co se tam bude dále dít."
Který okamžik je pro tebe cennější a proč? Vítězství s Kladnem v Českém poháru nebo dvě extraligová stříbra? „Určitě vítězství v Českém poháru. Hráli jsme hrozně rychle a všechny mančafty přehrávali. Viděl jsem jasný nátisk naší trenérské práce a to dělá radost. Jedno finále jsme měli urvat určitě ke zlatu. Bohužel měli jsme dvakrát velkou smůlu. Neměli jsme zdaleka rozpočty Budějovic, Liberce a Varů. Hráli to na 8 profíků a zbytek byli mlaďáci. V tom prvním finále se nám zranil nejlepší smečař fin Matti Hietanen. V tom druhém, které by jsme podle mého vyhráli se zranil největší bomber David Konečný. Bez univerzála to prostě nešlo.“
EVROPSKÉ STŘÍBRO vybojoval Petr Klár jako asistent reprezentačního trenéra Jana Svobody na ME 2018 v kategorii U-20
VYSOKÉ holky
Působil jsi také jako reprezentační trenér ročníku 2006. Jaký potenciál vidíš v současné generaci českých volejbalistů a volejbalistek? „Kluky sleduji teď méně. Co jsem viděl, tak je tam několik vysokých hráčů s obrovským potencionálem. U holek je to stále a stále lepší. Máme opravdu velkou základnu. Na TOP volejbal potřebujeme více vysokých holek. Je potřeba již v dětství dávat větší prostor právě vysokým holkám při herní praxi a nenechat je vysedávat na lavičce, přesto že jsou trošku ještě “kopýtka“.“
Aktuálně pracuješ na sportovním gymnáziu s mladými talenty. Jak se změnila dnešní generace sportovců oproti době, kdy ty jsi začínal? „Chybí jim atletická a gymnastická průprava ze základní školy. Vesměs jsou všichni “zkrácení“ tzn., že mají malé rozsahy pohybů a to hlavně v kyčlích. To co je základem přihrávky. Nejsou tak všestranní. My dělali všechny sporty. A samozřejmě ty telefony. Nejsou schopni ho odložit ani při jídle. A překvapuje mě ve školní jídelně, jak málo dětí má návyk jíst před hlavním jídlem polévku. My museli nejdříve vrátit hluboký talíř a až pak dostali oběd.“
SOUSTŘEDĚNÍ na Rychnovsku s dívčí reprezentací. Zde odpočinek u Masarykovy chaty v Deštném v Orlických horách a dole pózování před hotelem Krajka ve Vamberku
NÁRODNÍ volejbalové centrum
Stál jsi u zrodu Národního volejbalového centra a jsi jeho koordinátorem, čeho se už podařilo dosáhnout? „Mám rád statistiky a čísla. V posledních 15 letech se v dívčí kategorii nedařilo postupovat na ME či MS. Teď máme jasnou zpětnou vazbu, že tento projekt centralizace přinesl neoddiskutovatelné úspěchy. NVC funguje čtvrtým rokem a nyní v letech 2024-2026 jsme postoupili už 6x v kategoriích U-16 až U-22 na Mistrovství Evropy a 2x na MS. Všem kritikům a že jich nebylo málo, jsme dali výsledky jasnou odpověď. Pro mě je ale daleko důležitější fakt, že nás začali zvát silné federace. Děvčata hrají pravidelně přátelská utkaní a turnaje v Polsku, Itálii, Německu, Belgii a nyní byli v Turecku a letí do Francie. A nesmím zapomenout, že 3 mladé holky z NVC už jsou v kádru reprezentačního družstva žen, které nyní hraje světovou ligu.“
Kdybys měl vybrat jednoho spoluhráče, trenéra nebo osobnost, která ovlivnila tvou kariéru, kdo by to byl a proč? „Nahrávač Martin Blažek z České Třebové. Vzal si mě pod křídla, jako mlaďáka. Spal jsem s ním na hotelech, bral mě do party starých na pivo, jezdili jsme spolu na debly a letní turnaje. Ale hlavně naučil mě smečovat po extrémně rychlé náhře. Tím jsme předběhli už tenkrát dobu.“
EXTRALIGOVÉ utkání Movember Game na Kladně, Petr vpravo
Jaké vlastnosti podle tebe odlišují hráče, kteří se dostanou na vrchol, od těch, kteří skončí těsně pod ním? „Jak říká Jarda Jágr. Každý trénuje. Jestli chceš být rozdílový, tak musíš v něčem přidat oproti ostatním. Nyní je to péče o vlastní tělo již od dětství. Tzn. neustále se protahovat po zátěži a kvalitně regenerovat. To tělo musí tu dřinu vydržet. Pak mít kvalitního trenéra hned na začátku. Chyby, kterých se dopustíme při zakládaní techniky, se často už nedají odstranit a limitují. Tady musím pochválit Rychnováky. Pepa Daníček má prakticky dokonalou techniku. Bohužel ho limituje výška. A v neposlední řadě to je psychická odolnost. Úspěšný může být jen ten, kdo umí hrát pod tlakem a bere na sebe zodpovědnost celého týmu v rozhodujícím momentu utkání.“
TEMPERAMENTNÍ osobnost
V jednom rozhovoru jsi řekl, že chceš tým, ze kterého „budou stříkat emoce“ a který bude bavit fanoušky. Měl by tak vypadat tvůj ideální volejbalový tým? „Jednoznačně. Dnešní volejbal rozhodují maličkosti. O vítězi rozhodují koncovky setů. A družstvo, které do utkání nevloží emoce, většinou prohraje. Ty hráči musí ztratit veškeré zábrany se odvázat. To nažhaví publikum. Žádné ze světových družstev už nemůže hrát „profesorský volejbal“ bez emocí. Volejbal už je show se vším všudy a to musíme do mladých dostávat neustále… mluvím, fandím, slavím a prožívám to.“
VOLEJBALOVÝ BOUŘLIVÁK tento sport miluje, prožívá a nevydrží nikdy jen tak sedět na lavičce
Kdybys mohl dát jedinou radu dnes třináctiletému klukovi nebo dívce, kteří začínají s volejbalem, jaká by to byla? „Jdi si za svým snem a najdi si svůj idol. Když do toho dáš vše tak se splní. Já byl menší postavy a ten sen se živit volejbalem se mi splnil. Asi to bylo tím, že jsme byli prakticky denně na hřišti na sídlišti a objezdili celé léto každý víkend všechny turnaje.“
Chtěl bys říct něco závěrem? „Dělám to v poslední době často, protože bez politiky nejde prakticky nic. Pro NVC stavíme novou halu, do které jsem dal hodně času a energie. Přál bych si, aby se konečně našel silný politik, který dokáže prosadit násobné investice do sportu. Nám chybí zaplacení trenéři především v mládeži. Pevně doufám, že někdo z rychnovské radnice si článek přečte a bude podporovat jednotlivce a sportovní kluby, aby měli ty potřebné finance. Dělají to skvěle, ale nejde to dělat neustále amatérsky po práci. Musí tam být i nějaké finanční ohodnocení.“
REPREZENTAČNÍM TRENÉREM dívek U-17, psal se rok 2022 a Petr Klár v horní řadě vlevo
A nakonec, sleduješ fotbalové MS? Komu fandíš? Koho tipuješ za mistra světa a co Češi, postoupí ještě ze skupiny? „Je fantastické, že se naši fotbalisté dostali na MS. Sleduji neuvěřitelný příběh trenéra Koubka, který se dostal v 74 letech až na úplný vrchol. Kromě naší reprezentace fandím Belgii. Znám se velmi dobře s tátou brankáře Realu Madrid Courtoisem, který hrál skvěle volejbal a je neskutečné, kam to dotáhl jeho syn. Mistrovství vyhraje dle mého jeden z dvojice Španělsko nebo Francie. Naši ze skupiny nepostoupí, ale rád se budu mýlit.“
Řekl bych, že po zápase s JAR je to jasné. Díky Courtoisovi fandíš tedy Realu Madrid? Byl jsi někdy na jeho zápasu? „Ano, Real Madrid je můj nejoblíbenější klub, právě od doby, co tam mladý Thibaut přestoupil. Na stadionu jsem nebyl, ale je to můj sen (usmívá se).“
Tak ať se ti vydaří. „Děkuji, uvidíme (směje se).“
VOLEJBALOVÉ články na Sport Rychnovska:
AKTUÁLNĚ:
